Že už jste slyšeli a četli velikou spoustu různých návodů na to, jak být šťastní, a stále nechápete, co je k tomu potřeba? Je možné, že takový návod ve skutečnosti neexistuje? Ano, rozhodně!
Štěstí je hodně omílané téma, zejména proto, že ho hledáme všichni. Je to něco jako životní cíl, za kterým se marně ženou miliony lidí, bez ohledu na to, že nevědí, co je vlastně na konci toho samotného závodu.
Někdy je to tak prostě, až vás to vyděsí. Řešením bývá často zpomalit, zastavit. Upustit páru, dovolit sami sobě dělat chyby, odpouštět sami sobě i druhým lidem, dělat si radost, dělat radost komukoli na světě. Tak prosté, a proto pro většinu lidí nemožné. Většinou (a to je fakt, který se píše i v mnoha pohádkových příbězích), je totiž nejvíce obtížné najít věci, které máme přímo pod nosem. Spíše to v nás vzbuzuje pocit, že musíme jít ještě dál, hledat více, a obětovat tomu méně. Je to neustálý paradox lidského života.
Šťastné pocity jednoznačně souvisejí s naším vnitřním klidem, kterého se nám bohužel v dnešní uspěchané době příliš nedostává. Musíme si jej tedy sami v sobě budovat od začátku, bez ohledu na to, co se děje kolem nás. Už proto se tento klid nazývá „vnitřní“ – je uvnitř nás samotných, nelze ho nikde nalézt nebo objevit. Jen my sami si jej můžeme darovat.
Na co se zaměřit, abychom došli vnitřního zklidnění a procitli do šťastného života?
1. Cestujte a poznávejte jiné prostředí, jiné lidi, jiné zvyky a kultury. Jen to vám pomůže dívat se na to, jací jste a na život jaký žijete, jinou optikou.
2. Čtěte a poznávejte svět pomocí příběhů, faktů a informací. Otevřená mysl je snáze přístupná všemu novému a zároveň je pevná ve svých základech a nenechá se rozhodit něčím, co považuje za nesmysl. Buďte moudří, nechce se inspirovat, přemýšlejte o věcech do hloubky.
3. Milujte a odpouštějte. Přestože je to hodně snadno vysloveno, ale velmi obtížně splnitelné, snažme se o to celý život. Milujme především sebe a všechny lidi okolo nás. Každý, s kým se v životě setkáme, nás má něco naučit. A pokud máme pocit, že nám snad někdo ublížil, odpouštějme. Jemu i sobě, že jsme to dovolili. A opět děkujme životu za cennou lekci, která nás posunula a krok dál.
About the Author
