Většina české společnosti nevnímá zálibu v alkoholu jako problém. Pivo, víno a lihoviny neodmyslitelně patří ke všem oslavám a společenským událostem a – kupodivu – za nonkonformistu je považován ten, kdo se alkoholu ve společnosti vyhýbá. Rovněž pití na veřejnosti je tolerováno a nebudí pohoršení. Zákazy nejsou respektovány a městská policie si nedokáže vynutit dodržování městských vyhlášek. Postihy v podobě pokut jsou u nemajetných občanů nevymahatelné, a tím neúčinné.
Pochybné prvenství
Vztah Čechů k pití alkoholu je velmi tolerantní. Je to dáno nejen historicky, ale i dostupností této legální drogy. Přístup k alkoholu byl v našich zemích vždy snadný. Pivovarnictví a lihovarnictví u nás vzkvétalo už ve středověku. V dobách, kdy poddaní museli povinně odebírat vrchnostenské pivo či kořalku, bylo budování pivovarů a lihovarů pro šlechtu tak výnosné, že se pivovarnické řemeslo a výroba lihu záhy změnily v průmysl. Šlechtu vystřídali průmysloví magnáti, ale obliba pěnivého moku zůstala.
Držíme světové prvenství v pití piva a jsme na to patřičně hrdí. Pivo vždy bylo poměrně levným, a tím i dostupným nápojem. A nejlevnějším destilátem zůstává podomácku vyráběná ovocná pálenka, v niž se ročně promění hektolitry kvasu a kterou se vás snaží uctít (nejen) v moravských vesnicích.
Alkohol po malých dávkách neškodí v jakémkoli množství?
Podle průzkumu pijí starší lidé častěji a malé množství, kdežto mladí lidé se opíjejí jen občas, ale zato většími dávkami. Mnozí tímto způsobem řeší nahromaděné problémy a snaží se uvolnit ze sevření každodenního stresu. Alkohol je také iniciačním nástrojem, stává se branou do světa dospělých, a v neposlední řadě jsou vychvalovány jeho účinky afrodiziakální, neboť dodává odvahu a odstraňuje zábrany.
Blýská se na lepší časy?
Zatímco propagace tabákových výrobků je dávno zakázána, televizní reklamy na alkohol dále ovlivňují konzumenty, bohužel i z řad mladistvých. Chystaná strategie protidrogové politiky ke zmírnění zdravotních, společenských i ekonomických dopadů nadměrné konzumace alkoholu považuje za prioritu omezení jeho dostupnosti, zejména pro mládež. Má se tak stát nejen prostřednictvím daňové a cenové politiky, ale také významnou regulací reklamy.
