Na internetu seženeme bez nadsázky prakticky cokoliv. Problém je však v tom, že některé věci, zvláště staré sběratelské předměty, již koupíme pouze jako použité. Nejčastěji je nalezneme v nejrůznějších internetových aukcích na stránkách jako je mezinárodní e-bay či české Aukro.
Oboje jsou platformy, kde mohou uživatelé po zaregistrování prodávat věci, kterých se chtějí z nějakého důvodu zbavit. Naopak lidé, kteří o ně mají zájem, je od nich mohou koupit. Prodej pak může probíhat dvěma způsoby.
Jedním je klasický typ, kdy si prodejce stanoví cenu, a kupující ji za něj koupí. Zde platí, že kdo dřív přijde, ten dřív mele. Ten je však poněkud méně oblíbený, zvláště mezi prodejci. Ti totiž mohou vydělat podstatně více na druhém způsobu, zvláště pokud mají nějaký velmi žádaný a cenný předmět.
Zde se jedná o klasickou aukci, kdy prodejce onu věc po určitou dobu vystaví. Stanoví počáteční cenu, ke které mohou zájemci přihazovat. Jim se ukáže vždy poslední přihozená částka, aby věděli, kolik musí nabídnout, aby měli šanci onu věci získat. Předmět pak bude prodán tomu, kdo nabídne nejvíc.
Celý tento proces zní skutečně jednoduše, a je také velmi často využíván, avšak i on skrývá určitá rizika jak pro kupujícího, tak pro prodávajícího.
Například pokud zájemce zvolí platbu na dobírku a pak zboží odmítne zaplatit a převzít, vzniknou prodejci pouze náklady spojené se zasláním, a navíc bude muset danou věc opět dát do prodeje. Je to pro něj tedy jak ztráta času, tak peněz. U kupujícího je zase problém, že nikdy nemůže vědět, zda je prodejce skutečně důvěryhodný. Například zda bude daný předmět opravdu v tak dobrém stavu, jak slibuje, případně zda se skutečně bude jednat o originál, a ne levnou napodobeninu.
Jistě, jsou zde pravidla, která musí kupující i prodávající na aukčních webech dodržovat, a která obě strany chrání. Problém je, že mnohdy nejsou dostatečná a skutečně dávají oběma stranám příležitost k podvodům. I zde by tedy mělo před každým nákupem platit důvěřuj, ale prověřuj.
