Pamatujete si na svůj první počítač nebo něco podobného? Já ano. To mi bylo asi dvanáct let, a to moji rodiče byli zrovna rozvedení. Můj otec se stěhoval do jednoho krásného domku, který byl na konci ulice, kde byla taky skvělá zahrada. A já jsem tam za tátou chodila, a to taky hlavně kvůli tomu, že si ihned po nastěhování do nového domu pořídil počítač. Já jsem v té době ještě vůbec netušila, jak s počítačem zacházet anebo jak se vůbec zapíná. Řekla jsem si tedy, jestli bych k němu někdy nemohla přijít na počítač, abych se taky něco nového naučila, protože moje znalosti na počítači byla téměř nulové a byla to už i docela velká ostuda. Vy byste se nestyděli, kdybyste nic neuměli? A byla jsem velice překvapená, když mi tohle otec dovolil. Protože když ještě otec žil s mou mámou, tak byl velice přísný a moc neměla rád, když se sahalo na jeho věci.
A to nyní, když byl rozvedený a bydlel pryč od nás, tak jako kdyby byl úplně jiný, jako vyměněný. Vůbec mu nevadilo, že jsi jdu hrát s jeho počítačem. Když jsem tam u počítače seděla poprvé, byla jsem docela v šoku. Byl to takový starý, docela škaredý počítač. Myslím si, že o informační technologií se vůbec mluvit tady nedalo.
A to bylo ještě v té době, kdy počítač ještě nebyl tak samozřejmý, jako například dnes a že dříve to tak bylo. Ale kdyby se ten počítač viděli, tak byste se za něj asi styděli. Byla to samá kosmetická vada a designově taky nevypadal zrovna nejlépe. Myslím si taky, že táta ho dostal od někoho zadarmo a ten dotyčný člověk byl rád, že se toho počítače zbavil. Ale v dnešní době, to už je jiná liga. Dnešní informační technologie a počítače jsou na vysoké úrovni, že někdy je opravdu velký problém se v tom vyznat a naučit se na tom pořádně pracovat. To já taky už občas pracuji online a musím uznat, že mě to online taky více baví.
